zdroj: Příbram.cz
Nedávno došlo k besedě místních podnikatelů s vedením města. Jejím hlavním tématem byl prodej i. polikliniky. Co vy si o podobných setkání myslíte, mají vůbec smysl?
Já si myslím, že jednoznačně mají smysl. Ale potřeba takových jednání dokazuje absenci něčeho jiného, a to je základní komunikace radnice s odbornou a jakoukoliv jinou veřejností. Divím se, že radnice nechala tu situaci zajít až do takovéhle situace. Přitom na prodeji I. polikliniky, kdyby to proběhlo v rámci lepší komunikace s veřejností a lékaři, tak z toho šly politicky udělat jen a jen pozitivní body. Viz. příklad privatizace polikliniky na sídlišti. Ravak je důkazem toho, že ji může provozovat privátní osoba. Diskuze na to téma, že jsme tady drželi pravidlo, že historický majetek neprodáváme, je proto, že jsme tady tehdy před dvanácti lety měli 10.000 obecních bytů, víc například než měly České Budějovice. Tehdy jsme řekli stop prodeji majetku, které město nabylo v 19. a na začátku 20. století. Byla vhodná situace k tomu otevřít veřejnou diskuzi, zda už tento názor není překonaný. Do této diskuze se mohli zapojit zastupitelé i akademická veřejnost.
A jak byste hlasoval na zastupitelstvu vy?
Kdybych v té situaci byl v zastupitelstvu, tak bych hlasoval, že je už dobré to prolomit. Takže na samotném prodeji nic skandálního nevidím. To znamená, že prodat polikliniku a udržet její provoz je naprosto správné a pravicové a navíc máme živoucí důkaz na sídlišti. To, že to radnice takhle doslova zpackala a vyprovokovala proti sobě odpor veřejnosti, je způsobeno jen a jen nekomunikací lidí z vedení města, a to mi přijde naprosto nerozumné a hloupé.
Co si myslíte, že o sobě vypověděli účastníci setkání v příbramském kině?
Nemohl jsem se diskuse účastnit, protože úplně ve stejném čase probíhalo v Parlamentu vyslovení nedůvěry české vládě, ale četl jsem vaše zpravodajství. Myslím si, že to není černobílé – že by jedna strana byla dobrá a druhá špatná.
Kde je tedy příčina vzájemné nedůvěry?
Je to tím, že za zavřenými dveřmi bez přítomnosti notáře a soutěžících se otevřely obálky. Za mě, když se cokoliv soutěžilo, tak jsme obálky otevírali za přítomnosti soutěžících. Museli podepsat protokol a když ta soutěž skončila, tak jsme si všechny pozvali dovnitř. Na místě jsme informovali, kolik kdo nabídl a všichni odcházeli spokojení. Pokud se něco děje za zavřenými dveřmi, tak to u kohokoliv může vyvolat jakékoliv pochybnosti. Nejlepším řešením by bylo soutěž zrušit a vypsat ji znova. To jsem říkal i svým kolegům. I s tím, že nabídnutá cena je vynikající. To znamená, že radnice z pohledu hospodářského a správcovského neudělala nic špatného, ale z hlediska té komunikace to je na čtyři mínus. A nemůžou se divit, že vznikla taková reakce proti nim. I když já v tomhle městě žiju už dlouho a vím, kdo jsou někteří přední aktéři té protestní strany, a říkám, nic není černobílé.
Během toho večera padlo i vaše jméno a to v souvislosti s prodejem bývalých vojenských budov na Zdaboři. Tam došlo k chybě, kdy bylo řečeno, že k objektům není přístup, prý jste na tom měl podíl i vy.
Za prvé. Veškeré kroky, které dělá starosta, tak je dělá na základě rozhodnutí zastupitelstva. A tam jsme jednoznačně rozhodli, že pokud nám stát nabízí tři objekty, které je možné přestavět na bytové, tak bychom byli hloupí, pokud bychom si je bezúplatně nepřevedli. Ten problém vzniknul úplně někde jinde, když se dělal plán na využití při stavbě hypermarketů Tesco a Obi. Zároveň poté, co jsem odešel, se připravoval investiční plán na to, jak policie ten svůj areál využije, protože se dlouho připravovalo, že by policie měla vjezd i na hlavní ulici. Když k tomu stavební úřad dával souhlas, že to a to může být pro tyto účely využito, tak já jsem ani nevěděl, že tam tyhle tři domy zůstaly bez přístupu a nevím to vlastně ani dodnes.
Kdy k tomu tedy došlo?
To vše vzniklo, když jsem už nebyl na příbramské radnici. A jak říkám, nerozhoduje o tom starosta Řihák ani bývalý starosta Fuksa, ale rozhoduje o tom převážně stavební úřad. Ale nejsem si jistý, jestli to následně neodsouhlasilo zastupitelstvo, když se prodávaly pozemky investorovi na výstavbu hypermarketu. Ale v té době jsem již na radnici nepůsobil a ten příběh neznám.
Plánujete někdy v budoucnu svůj návrat do příbramské komunální politiky?
Říkám, že dvakrát se do stejné řeky člověk nevstupuje. Na druhou stranu v politice je užitečné pravidlo: nikdy neříkej nikdy. Takže teď v tuhle chvíli neplánuji, nicméně nedokážu odhadnout, co přinese život. Když se podívám na historii v Příbrami, kdo kdy byl ve starostenské pozici nebo v ministerské pozici, tak je zcela běžné, že se mnohokrát ten starosta třeba i po desetileté pauze vrátil na tu pozici. Je to možné, ale v tuto chvíli tento plán nemám.
Kromě politiky se zajímáte o stavbu varhan na Svaté Hoře, proč jste si vybral pro svoji podporu právě varhany?
Byl jsem dlouhá léta členem nadačního výboru na obnovu Svatohorských schodů a z pozice místostarosty a starosty jsem se tomu věnoval, stejně jako shánění sponzorského daru na osvětlení Svaté Hory. Ve chvíli, kdy jsem komunální politiky odešel, jsem hledal něco, kde bych si zachoval to pouto k mému rodnému městu. Tak jsem si řekl, že se připojím k mnoha podporovatelům výstavby moderních varhan na Svaté Hoře.
Jak si projekt nyní stojí?
Ten projekt je asi za 15 milionů korun. Je zapotřebí vyvíjet jakoukoliv aktivitu, aby se varhany a Svatá Hora zpopularizovala a přitáhla více lidí. Dělal jsem již třetí takový benefiční koncert, do podvědomí se to dostalo v loňském roce, kdy jsem sem přilákal spoustu zajímavých lidí a potencionálních sponzorů. Tehdy po skončení koncertu tam náměstek generálního ředitele jedné z velkých energetických firem přislíbil, že by si Svatá Hora zasloužila sponzorský dar a ono skutečně do roka se tak stalo a ta firma dala dar asi tři čtvrtě milionu korun.
