zdroj: pribram.cz
Přinášíme rozhovor se Svatoplukem Chrastinou, starostou příbramského Sokola.
Většina národa ví, co je Sokol, ale co to znamená pro vás?
Začínám tušit, že většina lidí neví, co je Sokol. To dlouhé přerušení za okupace a za komunismu bylo opravdu moc dlouhé a mladá generace zná jméno Sokol, ale neví, co to sokolství je. Vzhledem k tomu, že v 68 roce, kdy jsme začali Sokol oživovat, tak se zapojili většinou děti těch sokolů, získávali k sobě další a věnovali jsme se hlavně dětem. V roce 69 jsme měli přes tisíc členů, ale to byla doby, kdy nebyl zimák ani plavečák. V Příbrami nebylo vůbec nic. Pak děti začaly ubývat, protože se udělaly různé sportovní třídy a ty děti nám vydržely zhruba do čtvrté třídy, kdy se rozdělily do sportovních tříd. Od nás měly ale tu základní přípravu.
Co všechno se s dětmi cvičilo?
My tomu říkáme sokolská všestrannost, která se skládá z nářaďového tělocviku, který se dělá přes zimu. K tomu patří prostné, nářadí, míčové hry, trampolína a podobně. Máme i tzv. soutěž všestrannosti. Každá jednota soutěží ve šplhu, v plavání, v gymnastice, atletice a pobytu v přírodě.
Jak často se u vás cvičí?
Každý den včetně víkendů zhruba od 16 do 22 hodin. Máme obrovské problémy, potřebovali bychom ještě tělocvičnu. Máme 430 členů mládeže a je nás celkově přes 780 a vedoucí na mě tlačí, že chtějí víc hodin. Takže to různě přesouváme.
Máte několik stovek členů. Víte který je nejmladší a nejstarší?
Nejmladší jsou kolem 3 let, ti chodí do Sokolíka a na cvičení rodičů a dětí a nejstarší tady budou určitě přes 90 let.
Čím si projde dospělý člověk, který by chtěl vstoupit do Sokola?
U nás se dospělí Sokolové nevychovávají. Máme ale okruh členů, který se zúčastňuje i sletů. Většinou ale chodí hrát volejbal a jiné sporty. Na slet ale cvičíme rádi, protože ten nácvik v kolektivu má pěknou atmosféru.
Kolika sletů jste se zúčastnil?
Od roku 1990 všech. Je tam krásné, že člověk je v partě a všichni mají stejný cíl a pořád jsou spolu. My máme kdykoliv možnost jet do Prahy, ale při tom sletu si to nějak víc užijete. Naposled jsme byli ubytovaní ve škole u Karlova mostu. V červenci v 5 ráno jsme se procházeli po mostu, mlha jde nahoru a netlačí vás čas, to tu Prahu začnete vnímat úplně jinak, než člověk, který tam lítá a hledá parkování.
Věnujete se aktivně sportu?
Nevěnuji, protože mám obě kolena železný. Předtím jsme se normálně scházeli, zacvičili si na nářadí z toho co jsme zvládli, zahráli si basket, nebo fotbálek a šli na pivo. Ale za námi chybí dvě generace a pak už chodí jenom naše děti, ale to jsou taky čtyřicátníci. Ti chodí na basket, volejbal a už tam není to nářadí.
Jaký je trend za poslední roky?
Ten je neustále stoupající. My jsme před 6 lety měli 270 členů mládeže, dneska 430. Obrovský zájem je o floorball, tam by mohlo být dětí víc a mohli bychom oslovit školy. Trenéři ale dělají všechno zadarmo, dostávají jenom minimální roční odměny, které jim stačí sotva na benzín. Nikdo se tak nechce vázat na moc hodin.
Jaké úspěchy jste zaznamenali v těch novodobých dějinách?
Největší úspěchy má gymnastika. Do roku 2002 cvičili v tělocvičně. Museli přijít rodiče a vytahat nářadí, po cvičení ho zase uklidit, to bylo strašně náročné. To byla třeba i Lucie Váchová. Dneska mají tu gymnastickou tělocvičnu a dolu chodí jenom na přeskok. V Evropě už dlouhodobě funguje Team gym. To je pro ty, kteří už vyrostli a nezávodí. Gymnastky závodí maximálně do 20 let a konec. Na mistrovství republiky teď vyhrál náš tým v Team gymu ve třech kategoriích, několik dívek je i v národním týmu a jezdí na závody v celé Evropě.
Myslíte si, že platí, že ve zdravém těle je zdravý duch?
Myslím, že jo. Nejsem žádný vědec, ale pamatuji si, že když jsem třeba běžel a pak doběhl, tak člověk cítí, jak se mu ten organismus pročistil, je plný síly a energie. Já tomu věřím. Také neznám žádné lumpy, kteří by dělali sport.
