Takový titulek nikoho nepotěší. Proč by měla být výchova problémem, když se jedná o tak přirozený rodinný proces, jehož výsledkem v minulosti bylo lakonické konstatování sousedů, školy, příbuzenstva: ta ratolest je buď slušně vychovaná,nebo prostě nevychovaná.
Ptát se, jak bychom měli hodnotit chování dětí dnes je naprosto zbytečné, protože chování je výstupem výchovy, a naší povinností je ptát se, jak tedy své děti vlastně vychováváme?
Všechny instituce participující na výchově, ať už se jedná o mateřské školy a mateřská centra, základní, střední nebo umělecké školy, se jednohlasně ozývají, že mohou stavět a rozšiřovat pouze na tom, co bylo vybudováno před nimi. A tak se dochází k vlastnímu základu, který je výchozím ukazatelem pro budoucí chování, jednání a spolupráci každého jedince – a tím je rodina. A právě teď stojíme před otázkou, zda každá rodina zvládá tento svůj primární cíl – vychovat své dítě tak, aby bylo „vychované"? Za zamyšlení určitě stojí vzrůstající agresivita, která se posunuje od kategorie dospělých až k těm nejmenším. Jak je to možné a proč to tak je? Agresivita se nerodí přes noc, přesto se rodí doma od nejútlejšího věku, protože dítě se učí osobní zkušeností. Pokud se mu osvědčí jeho agresivní chování, které hned neopravíme a nenabídneme jiné, přijímá je jako správné a příště je opět použije. Zásadní chybou je, když se konflikty neřeší vůbec, nebo se vyřeší z pozice dospělého rodiče, aniž by se řešení dítěti vysvětlilo.
Je samozřejmé, že agresivitu mohou rozvíjet i další aspekty jako např. nevhodné rodinné prostředí, frustrace z určité nedostatečnosti, genetická zátěž, potíže ve škole nebo se spolužáky...
Existuje mnoho odborné literatury, jak tento problém řešit. Jsem přesvědčená, že řešení má být stejně přirozené jako má být přirozené naše vychovávání. Zapamatujme si pár základních bodů: 1. Jděme sami příkladem (vzor rodiče zůstává celoživotně). 2. Buďme dobrým a objektivním průvodcem, nejen soudcem. 3. Podporujme nesmělým dětem sebevědomí pochvalami a upozorňujme je na úskalí. 4. Dětem se sklonem k agresivitě hledejme uplatnění v pravidelné fyzické činnosti. 5. Snažme se být důslední, stanovme jasná pravidla a jejich respektování hodnoťme. 6. Na výchově spolupracujme (s učiteli, prarodiči, ved. kroužků, organizací, trenéry) tím, že se budeme ptát na projevy našeho dítěte v příslušném prostředí.
V Příbrami pracuje Komise pro výchovu a vzdělávání jako poradní orgán Rady města. Tvoří ji sedm členů politických stran, které se po posledních komunálních volbách dostaly do zastupitelstva, předsedkyní je paní J. Kaiserová (ČSSD). Komise se schází pravidelně každý měsíc a jejím cílem je navázání úzkého kontaktu s místními mateřskými a základními školami, podporování jejich aktivit i vzájemné spolupráce. Výhledově se chce zaměřit i na rozvíjení pozitivních aktivit mezi školami středními a základními, což se už v minulém období podařilo mezi ZŠ a Střední zdrav. školou. Na jednání dubnové komise byly pozvány ředitelky MŠ, aby zhodnotily současnou spolupráci se spádovými základními školami a vyjádřily své návrhy na její rozvíjení. Současná spolupráce byla všemi hodnocena jako velmi dobrá a vstřícná, a bude pokračovat i v dalším období.
V mateřských školách je rovněž vzorná spolupráce s rodiči dětí, umožněná každodenním kontaktem, takže případné výchovné problémy jsou bezprostředně řešeny.
Dne 31. května se komise sešla s řediteli příbramských základních škol. Vzájemný kontakt mezi žáky ZŠ je realizován různými druhy soutěží, olympiád v řadě předmětů a sportovních utkání, kontakt mezi učiteli je zaměřen na formu konzultací, přednášek a seminářů. Všechny příbramské školy věnují těmto záležitostem maximální pozornost a snaží se do nich zapojovat co nejvíce žáků i kantorů.
Je pochopitelné, že právě na 2. stupni základního školství, v této předpubertální a pubertální době, se vyskytuje i větší množství výchovných problémů, které musí škola řešit. Hlavně u chlapců (výjimečně i u děvčat) se objevuje vulgarita, záškoláctví, toulání, demonstrativní provokace, opakované a někdy i dlouhodobé narušování společenských norem, šikana. Při řešení všech těchto jevů je objektivní a bezemotivní spolupráce školy s rodinou zásadní nutností !!! Přesto se škola ne vždy setká u rodičů s porozuměním.
Komise si uvědomuje, že pozitivní vztah k navštěvované škole si dítě musí každoročně budovat, a proto bude všemi dostupnými prostředky podporovat zmíněné meziškolní soutěže. Uvažuje o „Příbramské Olympiádě" v různých oborech, situované do víkendového termínu, aby se jí mohli jako diváci (a možná i aktivně) účastnit i rodiče.
Naším cílem je školám pomáhat. Ale nemůžeme jim pomáhat s tím procesem nejdůležitějším pro celou společnost – s výchovou a každodenním vzděláváním. Výchova je záležitostí rodičů, povinností školy je upozorňovat na výchovné problémy! Jsme přesvědčeni, že úzké kontakty mezi učiteli a rodiči mohou přispět k tomu, že oněch „nevychovaných" bude jen ubývat.
A protože se blíží konec školního roku, budou mít mnozí rodiče příležitost ukázat, že rodinná porada u „kulatého stolu" nad problémovým vysvědčením je 100x účinnější než jeden odepnutý řemen.
Mgr. E. Číhalová, členka komise (ODS)
publikováno v Periskopu
