Příbramští patrioté

Ve středu 8. června od 18 hodin se pod patronaci ministra zemědělství Ivana Fuksy uskutečnil ve svatohorské bazilice každoroční benefiční koncert na podporu stavby velkých svatohorských. Matici Svatohorské, která dlouhodobou sbírku organizuje, se v loňském roce podařilo z darů a beneficí splatit varhanáři další milion osm set tisíc korun.

Na koncertě vystoupili stejní interpreti jako loni. Zpíval sólista opery Národního divadla v Praze Vratislav Kříž, na trumpetu hrál trumpetista Orchestru Národního divadla Vladimír Rejlek a na varhany  svatohorský regenschori Pavel Šmolík. Zazněly Biblické písně od Antonína Dvořáka, Ave Maria, skladby pro trubku a varhany a další kompozice od baroka až po modernu.

Příbramští patrioté, kteří se účastnily koncertu, svůj kulturní zážitek doplnili milým posezením v restauraci Pod schody.

Takový titulek nikoho nepotěší. Proč by měla být výchova problémem, když se jedná o tak přirozený rodinný proces, jehož výsledkem v minulosti bylo lakonické konstatování sousedů, školy, příbuzenstva: ta ratolest je buď slušně vychovaná,nebo prostě nevychovaná.

Ptát se, jak bychom měli hodnotit chování dětí dnes je naprosto zbytečné, protože chování je výstupem výchovy, a naší povinností je ptát se, jak tedy své děti vlastně vychováváme?

Všechny instituce participující na výchově, ať už se jedná o mateřské školy a mateřská centra, základní, střední nebo umělecké školy, se jednohlasně ozývají, že mohou stavět a rozšiřovat pouze na tom, co bylo vybudováno před nimi. A tak se dochází k vlastnímu základu, který je výchozím ukazatelem pro budoucí chování, jednání a spolupráci každého jedince – a tím je rodina. A právě teď stojíme před otázkou, zda každá rodina zvládá tento svůj primární cíl – vychovat své dítě tak, aby bylo „vychované"? Za zamyšlení určitě stojí vzrůstající agresivita, která se posunuje od kategorie dospělých až k těm nejmenším. Jak je to možné a proč to tak je? Agresivita se nerodí přes noc, přesto se rodí doma od nejútlejšího věku, protože dítě se učí osobní zkušeností. Pokud se mu osvědčí jeho agresivní chování, které hned neopravíme a nenabídneme jiné, přijímá je jako správné a příště je opět použije. Zásadní chybou je, když se konflikty neřeší vůbec, nebo se vyřeší z pozice dospělého rodiče, aniž by se řešení dítěti vysvětlilo.

Je samozřejmé, že agresivitu mohou rozvíjet i další aspekty jako např. nevhodné rodinné prostředí, frustrace z určité nedostatečnosti, genetická zátěž, potíže ve škole nebo se spolužáky...

Existuje mnoho odborné literatury, jak tento problém řešit. Jsem přesvědčená, že řešení má být stejně přirozené jako má být přirozené naše vychovávání. Zapamatujme si pár základních bodů: 1. Jděme sami příkladem (vzor rodiče zůstává celoživotně). 2. Buďme dobrým a objektivním průvodcem, nejen soudcem. 3. Podporujme nesmělým dětem sebevědomí pochvalami a upozorňujme je na úskalí. 4. Dětem se sklonem k agresivitě hledejme uplatnění v pravidelné fyzické činnosti. 5. Snažme se být důslední, stanovme jasná pravidla a jejich respektování hodnoťme. 6. Na výchově spolupracujme (s učiteli, prarodiči, ved. kroužků, organizací, trenéry) tím, že se budeme ptát na projevy našeho dítěte v příslušném prostředí.

V Příbrami pracuje Komise pro výchovu a vzdělávání jako poradní orgán Rady města. Tvoří ji sedm členů politických stran, které se po posledních komunálních volbách dostaly do zastupitelstva, předsedkyní je paní J. Kaiserová (ČSSD). Komise se schází pravidelně každý měsíc a jejím cílem je navázání úzkého kontaktu s místními mateřskými a základními školami, podporování jejich aktivit i vzájemné spolupráce. Výhledově se chce zaměřit i na rozvíjení pozitivních aktivit mezi školami středními a základními, což se už v minulém období podařilo mezi ZŠ a Střední zdrav. školou. Na jednání dubnové komise byly pozvány ředitelky MŠ, aby zhodnotily současnou spolupráci se spádovými základními školami a vyjádřily své návrhy na její rozvíjení. Současná spolupráce byla všemi hodnocena jako velmi dobrá a vstřícná, a bude pokračovat i v dalším období.

V mateřských školách je rovněž vzorná spolupráce s rodiči dětí, umožněná každodenním kontaktem, takže případné výchovné problémy jsou bezprostředně řešeny.

Dne 31. května se komise sešla s řediteli příbramských základních škol. Vzájemný kontakt mezi žáky ZŠ je realizován různými druhy soutěží, olympiád v řadě předmětů a sportovních utkání, kontakt mezi učiteli je zaměřen na formu konzultací, přednášek a seminářů. Všechny příbramské školy věnují těmto záležitostem maximální pozornost a snaží se do nich zapojovat co nejvíce žáků i kantorů.

Je pochopitelné, že právě na 2. stupni základního školství, v této předpubertální a pubertální době, se vyskytuje i větší množství výchovných problémů, které musí škola řešit. Hlavně u chlapců (výjimečně i u děvčat) se objevuje vulgarita, záškoláctví, toulání, demonstrativní provokace, opakované a někdy i dlouhodobé narušování společenských norem, šikana. Při řešení všech těchto jevů je objektivní a bezemotivní spolupráce školy s rodinou zásadní nutností !!! Přesto se škola ne vždy setká u rodičů s porozuměním.

Komise si uvědomuje, že pozitivní vztah k navštěvované škole si dítě musí každoročně budovat, a proto bude všemi dostupnými prostředky podporovat zmíněné meziškolní soutěže. Uvažuje o „Příbramské Olympiádě" v různých oborech, situované do víkendového termínu, aby se jí mohli jako diváci (a možná i aktivně) účastnit i rodiče.

Naším cílem je školám pomáhat. Ale nemůžeme jim pomáhat s tím procesem nejdůležitějším pro celou společnost – s výchovou a každodenním vzděláváním. Výchova je záležitostí rodičů, povinností školy je upozorňovat na výchovné problémy! Jsme přesvědčeni, že úzké kontakty mezi učiteli a rodiči mohou přispět k tomu, že oněch „nevychovaných" bude jen ubývat.

A protože se blíží konec školního roku, budou mít mnozí rodiče příležitost ukázat, že rodinná porada u „kulatého stolu" nad problémovým vysvědčením je 100x účinnější než jeden odepnutý řemen.

Mgr. E. Číhalová, členka komise (ODS)

publikováno v Periskopu

Ivan Šedivý, Václav Černý

Zastupitelé města Příbrami zvolení za ODS jednoznačně podporují prodej objektů č .p. 102 a 103 v Příbrami I (budovy I. polikliniky). Ve volebním programu ODS na období 2010–2014 je mimo jiné i pokračování v privatizaci a prodej zbytného majetku města Příbrami.

Po velmi podrobném průzkumu objektů č. p. 102 a 103 v Příbrami I a po rozumném zvážení všech okolností, které s prodejem těchto historických budov v majetku města souvisejí, konstatujeme, že uvedené budovy město pro svůj provoz a pro zajištění všech potřebných služeb občanům nepotřebuje.

V objektech č. p. 102 a 103 v Příbrami I je nutné nejpozději do pěti let provést kompletní rekonstrukci všech inženýrských sítí. Budovy bude rovněž nutné zateplit tak, aby splňovaly podmínky úsporného provozu. Zabezpečení nutných oprav by znamenalo velkou investici, kterou si město Příbram v nejbližších letech nebude moci dovolit.

V objektu sídlí soukromí lékaři, kteří v současné době platí městu nájemné ve výši přibližně 250 Kč/m2. Po dokončení výše zmíněných oprav by se nájemné muselo přiblížit cenám obvyklým v jiných objektech, které mají podobně, jako v objektech č. p. 102 a 103 v Příbrami I, pronajaté obvodní a zubní lékaři. To znamená, že nájemné by činilo nejméně 2500 Kč/m2.

V současné době čelíme mohutné kampani jak ze strany nájemců objektů č.p. 102 a 103 v Příbrami I, tak i neúspěšných účastníků soutěže na koupi budov I. polikliniky. Je nám především vyčítáno, že soutěž na prodej výše zmíněných budov nebyla vyhlášena v souladu se zákonem a že se lékaři nemohli o objekty ucházet. Rovněž je nám vytýkáno, že jsme neumožnili zájemcům o koupi objektu zúčastnit se otevírání obálek.

Skutečnost je taková, že soutěž na prodej objektů č. p. 102 a 103 v Příbrami I probíhá zcela v souladu se zákonem. Firma, která chtěla být u otevírání soutěžních obálek, neposlala svoji žádost současně s nabídkou, ale předala svůj dopis zvlášť do vrátnice městského úřadu. A tak se stalo, že komise se o zmíněném požadavku firmy dozvěděla až po otevření obálek.

Prohlašujeme rovněž, že nikdo z vedení města neměl a nemá o koupi objektů č. p. 102 a 103 v Příbrami I zájem. Jednoznačně odmítáme nejrůznější fámy, které starostu, místostarosty či radní jakkoliv spojují s uchazeči o koupi zmíněných budov.

Rovněž se podivujeme nad tím, proč neúspěšný uchazeč poté, co se dozvěděl nabídnuté ceny od svých konkurentů, nyní prohlašuje, že objekty mají dvojnásobnou cenu, než za kterou je město hodlá prodat. Ptáme se zcela právem, proč tento zájemce o budovy v soutěži podle něj reálnou kupní cenu nenabídl?

Nesdílíme rovněž obavy lékařů, kteří se domnívají, že nebudou mít kde ordinovat. Poodle podmínek soutěže je musí nový vlastník ponechat v budově tři roky. Jsme si rovněž jisti, že nový majitel objektů si bude vážit stávajících nájemníků. Vždyť kdo je v současné době lukrativnějším nájemcem nebytových prostor, když ne soukromí lékaři se zavedenou praxí.

Vycházíme z analogie prodeje III. polikliniky firmě Ravak. Účel a poslání této polikliniky byl zachován a rozšířen ke spokojenosti jak majitele, tak i lékařů. A v tomto případě neprobíhala mohutná mediální kampaň, přestože prodej byl uskutečněn stejným zákonným způsobem. Proč asi?

Peníze získané za prodej objektů č. p. 102 a 103 v Příbrami I chceme investovat do výstavby nové tolik potřebné mateřské školy a do rekonstrukce nejvýznamnější budovy města – Zámečku-Ernestinu. Prodejem objektů č. p. 102 a 103 v Příbrami I privatizace majetku města Příbrami podle našeho názoru neskončí. V budoucnu hodláme investovat především do oprav základních škol, mateřských škol, budov nutných pro chod města a sociálních zařízení. Veškerý ostatní zbytný majetek nabídneme k prodeji.

publikováno na pribram.cz

Nájemci I. polikliniky podali trestní oznámení na radu města, kterým se (podle informace jednoho z regionálních serverů) snaží dopátrat, kdo ze sedmi radních prodej navrhl a proč. Podle již zmíněného zdroje je záměr prodeje budov I. polikliniky od počátku provázen podezřelými okolnostmi.

Ano, pokud budeme čerpat informace pouze ze zmiňovaného serveru, potom bychom se měli dočkat přinejmenším toho, že sedm radních bude po prošetření obviněno z nezákonných praktik a následně budou oděni do slušivých vězeňských úborů. Přání mnohdy bývá otcem myšlenky, ale nedomnívám se, že se tím řídí orgány policie nebo dokonce justice v ČR, takže na tomto serveru zřejmě ještě budeme svědky mnohých frustrací.

Tím ovšem neříkám, že město v čele se starostou Josefem Řihákem (ČSSD) neudělalo chybu. To bezesporu udělalo. V době, kdy korupce je v médiích citovaná ve všech pádech a veřejnost jede na vlně znechucení z politiků a obav z krize, představitelé města projevili mimořádnou politickou necitlivost a nebezpečně podcenili komunikaci s veřejností.

To, co prošlo dříve, a je vidět, že rada města jednala podle zažitých stereotypů, je v takto citlivých dobách nemožné. Komunikaci s občany je třeba věnovat zvýšenou pozornost, což město neudělalo. Je možné pochopit, že některé urážky, podezření, spekulace a třeba i záměrně zkreslené novinářské interpretace událostí v médiích (a ty bezesporu vždy byly, jsou a budou), mohou nejen rozžhavit doběla, ale i vyvolat pocit ublížeností a uraženého odmítání, jako jsme to mohli vidět na tiskovce města. Veřejný činitel by si však vždy měl být vědom, že jedinou možnou obranou proti mediální lži je trpělivé vysvětlování svých kroků a případně využití tiskového zákona, nikoli vyhazování novinářů a odpírání informací.

Nehodlám prozrazovat, jak budu hlasovat v případě, že prodej I. polikliniky bude zařazen na prosincové jednání zastupitelstva. Mnoho bude záležet na bilanci nákladů a výnosů těchto objektů, o kterou jsme s kolegou Janem Ciklerem (TOP 09) požádali. Nemohou mě ovlivnit žádné petice, hysterické a manipulativní články, ba ani touha patřit mezi „několik opravdu odvážných“, jak ve svém textu kolega Cikler vyzývá. Samozřejmě že věcné argumenty, které mezi tím mediálním balastem zaznívají také, vnímám, zamýšlím se nad nimi a hledám odpovědi na některé otázky, vyvolané spíše nedostatečnou komunikací, než úmyslem spáchat něco nekalého.

Část otázek si stejně jako já může zodpovědět každý z občanů, pokud si prolistuje zákon 128/20000 Sb., o obcích, kde se v § 39 dočte zákonem stanovené podmínky prodeje obecního majetku. Pokud si, podobně jako někteří pisatelé, nebude plést tento zákon se zákonem o veřejných zakázkách, potom dojde k závěru, že se radní žádného nezákonného jednání nedopustili.

Tento fakt si jistě velmi dobře uvědomuje i bývalý starosta Josef Vacek, který v poslední době vyvíjí zvýšenou horečnatou aktivitu, ne však proto, aby svými zkušenostmi rozptýlil pochybnosti ohledně nezákonného jednání, spíše naopak. V této souvislosti naprosto odmítám zlé pověsti pronášené tajnosnubným polohlasem, že jeho kroky řídí nějaký „starý starý estébák“. Místní reálie ještě nezvládám tak dokonale a příliš jim nerozumím. Vackovou mnohoznačnost přičítám spíše snaze o zviditelnění před krajskými volbami, kde se ve vnitrostranickém klání umístnil na druhém místě kandidátky.

Mnohem menší povědomí o zákonnosti jednání radních (než např. Josef Vacek) mají pravděpodobně lékaři I. polikliniky, o čemž svědčí mj. podání podnětu k zahájení trestního stíhání. V jejich případě se dá samozřejmě omluvit, že podlehli kampani několika investigativních jedinců hrajících si na Bernsteina s Woodwardem (novináři proslavení případem Watergate – pozn. red.), přesto bych od lidí s jejich vzděláním očekávala uvážlivější reakci. Podávat podnět k zahájení trestního stíhání ve chvíli, kdy akt není dokonán a záleží především na hlasování zastupitelů, mi příliš zavání snahou zastrašovat a ovlivňovat veřejné činitele, což v konečném důsledku může působit kontraproduktivně.

Je mi líto, že v obálkové metodě nezvítězil Jindřich Vařeka, který je místní a své schopnosti navíc již dostatečně prokázal provozem III. polikliniky. Velmi si vážím jeho podnikatelské činnosti, zpochybňovat ovšem průběh soutěže až poté, kdy se dověděl výsledky, není důstojné jeho osoby. Pokud dnes tvrdí, že cenu těchto dvou objektů odhaduje na 40 milionů korun, proč potom nenabídl alespoň 25 milionů, což by mu bohatě stačilo na vítězství a ještě by 15 milionů ušetřil? Jistě proto, že nabídku kolem 20 milionů si velmi správně spočítal.

A ještě poslední poznámka k argumentům kolegy Ciklera o 20 milionech, které mají znamenat lepší výchozí pozici města před investorem, který budovy koupí a bude muset investovat do oprav stejně, jako by to v budoucnu muselo udělat i město. To je bohužel jen optické zdání.

Město, které nemá peníze a vlastní na opravy nákladnou a svými výnosy nevýdělečnou budovu, není v lepší výchozí pozici než podnikatel, který peníze má. Pro město, jenž má ze své podstaty na starosti zcela jinou agendu, je taková budova smrtící zátěží a nedostatkem finančních prostředků na nákladné opravy dochází k znehodnocování majetku.

Jinak je tomu u podnikatele, jemuž na účtu leží dostatek volných finančních prostředků, které mu banka zhodnotí maximálně 3 % ročně a který ví, že investicí do nemovitostí a následné rekonstrukce zhodnotí své peníze mnohem účelněji, než kdyby mu ležely v bankovním ústavu. V situaci bohatého podnikatele, jak Jan Cikler bezpochyby jistě dobře ví, město není a pravděpodobně nikdy nebude.

Rozhodující pro mé rozhodování nejsou ani argumenty pro prodej, které mezi jinými použili pánové Ivan Šedivý a Václav Černý (ODS). Nevím, proč by se cena nájmů (250 Kč/m2 ročně), nejen na I. poliklinice, ale ve všech prostorách, které pronajímá město, nemohla zvýšit např. desetkrát. V Pražské ulici platí podnikatelé od 2500 do 4000 Kč/m2 ročně a přiznám se, že dost dobře nechápu, proč je některým podnikatelským subjektům ze strany města poskytována tak nemorální konkurenční výhoda.

Rovněž záměr postavit mateřskou školku z výtěžku polikliniky, u mne osobně nevyvolává žádné nadšení, protože se domnívám, že přechodný nedostatek míst ve školce je možné řešit jinak a mnohem efektivněji než stavbou školky. Demografický vývoj rozhodně nenaznačuje, že tento nedostatek bude trvalým jevem. Naproti tomu bych jistě souhlasila s investicemi do kanalizace v Orlově a ostatních okrajových částí města, jakož i s rekonstrukcí historických budov Zámečku či Báňského ředitelství (Rudné doly). Také architektonicky pozoruhodná stavba Václava Hilského, kterou je příbramský kulturní dům s divadlem A. Dvořáka, by si zasloužila větší pozornost.

ODS má ve svém programu na léta 2010 až 2014 prodej zbytného majetku. To je sice správně, ale tato větička není samospasitelná. Zbytný majetek byla svého času i teplárna a všichni víme, že dnes na prodeji tepla neprofituje město, ale soukromý majitel. Pokud by zvýšení nájmů v prostorách městského majetku na tržní hodnotu znamenalo, že majetek města bude možné rekonstruovat a spravovat bez dotací z peněz občanů, nebo že dokonce bude zdrojem nezávislých rozpočtových příjmů, bude to pro mě argument mnohem zásadnější povahy než např. petice lékařů, hysterické reakce na internetu, populistické články proti starostovi či zastrašování trestními podněty.