[2]
Přibližně od léta je novým předsedou představenstva Oblastní nemocnice Příbram Ivan Šedivý (ODS), ten na pozici vystřídal Aleše Růžičku, který požádal o uvolnění z funkce. S Ivanem Šedivým, který je zároveň i místostarostou města Příbram jsme si povídali o vizích i kumulaci jeho funkcí.
Přibližně od léta jste předsedou představenstva Oblastní nemocnice Příbram. S jakými vizemi se ujímáte této funkce?
Byl jsem do té funkce navržen a schválen jako člen představenstva a poté zvolen jako předseda. Od té doby, co jsem v roce 2002 odešel z nemocnice, tak jsem byl osobně přesvědčen, že bych se do žádné vedoucí funkce už nevrátil. Za těch deset let, co jsem tam byl, jsem si toho užil dost. Byl to hlavně start zdravotních pojišťoven, nedostatky finančních prostředků a tak dále. Celých deset let jsem se snažil, aby se ta situace zlepšila. Byl jsem i u koncepce zdravotnictví Středočeského kraje, kdy fungují čtyři oblastní nemocnice, kam je částečně přiřazen i Benešov. Ta koncepce ukázala, že naše vize byla velmi správná a celosvětově i u nás musí docházet ke snižování počtu malých nemocnic a centralizování, už kvůli zdravotnické technice a specialistům.
Moje vize byla taková, že v Příbrami může být jen jeden špitál. Ty útoky, které na mě byly, byly opravdu strašné a i proto jsem po těch deseti letech sám odešel, nebyl jsem nikým odvolán a nechtěl se vracet. Teď nastala doba, kdy moje zkušenosti chce někdo využít, a proto jsem se vrátil do této funkce. Protože si myslím, že současný přímý management – ředitel, náměstci, správní rada a představenstvo – v tuto chvíli spolu sice komunikují, ale nemají úplně jasné vize, a proto jsem se rozhodl do toho vstoupit, než se toto srovná.
Jaké jsou tedy ty vaše vize do budoucna?
Vize jsou diktovány hlavně zdravotními pojišťovnami. V poslední době se objevilo hodně informací o financování zdravotnictví, třeba to, že jsou některé nemocnice, které dostávají větší částky, než jiné a přitom ta práce a náklady by měly být stejné. To je věc, která se mi hodně nelíbí. Také dochází k redukci péče a to například odbouráváním infekčního a plicního oddělení. Já v té nemocnici pracoval 35 let a pocházím z lékařské rodiny a vždycky jsme o ty základní odbory bojovali. Je zapotřebí toto ohlídat. V budoucnu nám to bude chybět a my budeme jediný kraj, který nebude mít infekční oddělení. Lůžka jsou přesouvána do Ústřední vojenské nemocnice, kde oddělení ještě nefunguje, což mi připadá strašné. Diktát pojišťoven v tomto smyslu nemůže být. Pojišťovny by tyto nemocnice měly podporovat, protože pokud selže jakákoliv péče, vždy tu zůstanou základní pilíře. Naopak to nemůže fungovat, pokud selže nemocnice – terénní a soukromá péče jejich služby nenahradí. Proto jsem se na chvíli vrátil, ale nepočítám, že to budu dělat dlouho.
Někteří vám vytýkají, že už dnes zastáváte více pozic, nebojíte se, že ty hlasy ještě zesílí?
Tak určitě zesílí, protože těch „nepřátel“ mám hodně. Ono je to z různých důvodů. Kdo mě zná, ví, že jsem člověk, který se práce nebojí, a vykonává ji s přehledem. On někdo může být na pracovišti osm hodin a neudělá vůbec nic, jenom tam prosvítí a prosplachuje mnoho peněz, ale jsou lidé, kteří, když se snaží, tak toho dokážou vykonat mnohem víc. A ona funkce předsedy představenstva je spíš funkcí, kdy dochází ke schůzkám jednou za měsíc a pak je to o studování materiálů, ve kterých se, myslím, vyznám. Nezabírá to tolik časů, kolik by si někdo představoval.
Jak se změnila nemocnice od té doby, kdy jste zde byl ředitelem?
Podstatně, došlo ke spojení dvou nemocnic, čímž se otevřela cesta k modernizaci jednoho provozu. Hlavní nemocnice zůstala tady v Příbrami. Bylo vybudováno pracoviště pro nové ambulance, centrální příjmy a operační sály. Došlo k rekonstrukci některých pavilonů. Ta rekonstrukce není dodělána, samozřejmě je třeba dokončit i další křídla. V tuto chvíli by mě nejvíce pálilo, že i když porodnice prošla modernizací za mého ředitelování, tak standardy jsou dneska zase jiné a bylo by zapotřebí už jen kvůli matkám a dětem, aby tam došlo opět k modernizaci a rekonstrukci. To jsou věci, které mě pálí, ale podstatná změna od roku 1993 se udála a jsem tomu opravdu rád.