EET. Copak se vlastně skrývá pod tímto pojmem, v posledních měsících médii denně ve všech pádech skloňovaném? Pro mě tak trochu noční můra. Důvěrně jsem se s ní seznámila během svého pracovního pobytu na Balkáně, přesněji řečeno v Republice srbské v Bosně a Hercegovině. Balkán je totiž v současné době, dle slov ministra Babiše, „naším velkým vzorem“.
A jak tam vlastně tento systém evidence tržeb funguje? Naprosto skvěle. V době, kdy jsem tam působila, konkrétně v letech 2010-2012, tento systém „kontroloval“ veškeré tržby. Byli jsme překvapeni, že i na stavebním projektu, na němž se faktura vystavuje jednou měsíčně (opět specifika tohoto systému, kdy fakturu musíme vystavit, i když nám ji investor nepřijme např. z důvodu smluvního ujednání o minimální výši fakturace, což jsou podmínky např. financování z půjček u EBRD, ale to je jiný příběh), musíme mít registrační pokladnu, ale bylo nám řečeno, že takové jsou zákony (tamní právní systém je neméně zajímavý a ve zkratce jde o kombinaci různých evropských a systémů – možná další inspirace pro naši vládu?) a tuto pokladnu mít zkrátka musíme a nejede přes to vlak. Když nejede, tak nejede. Po několika desítkách schůzek na obou finančních úřadech (ano, čtete dobře, 2 finanční úřady: jeden pro přímé, jeden pro nepřímé daně), po obdržení povolení ke koupi registrační pokladny, jsme tuto opravdu obdrželi. Pro přesnost podotýkám, že i zde samozřejmě funguje monopol a prodej a servis těchto pokladen obstarává jediná firma (dnes už jich je možná více, ale tenkrát to tak bylo).
Ale vraťme se zpět k fiskalizaci. Zákon o registračních pokladnách nabyl v Republice srbské (coby jedné ze 2 entit Federace Bosnya Hercegoviny) účinnosti k 1.1. 2008, takže v roce 2010, kdy jsme nastoupili na stavební projekt, byl již tento systém jaksepatří „zaběhlý“. A nastal ten slavný den i pro nás, přijeli pánové, zapojili pokladnu, seznámili mě s programem, co a jak obsluhovat a rázem jsme byli v „systému Velkého vezíra“. Přece to nemůže být takový problém, když „to“ zvládají všichni, pomyslela jsem si. Když došlo poprvé na lámání chleba, vyzbrojila jsem se brožurkou, svými poznámkami a pro jistotu jsem měla na nástěnce ve výši očí telefonní číslo na pána ze servisní firmy. Jak jsem se zapýřila, když jsem vystavila svůj první fiskální účet, informace o tržbě byla poslána patřičnému finančnímu úřadu (po uzavření všech denních transakcí je totiž povinností odeslat úřadu bernímu denní výkaz v souladu se zákonem o DPH) a účtenka přilepena k faktuře. Po následné kontrole mi trošku zatrnulo... na „tom papírku“ bylo špatné datum. Co teď? Opravit se přece dá všechno, že? Ruče volám servisní službu. To musíte stornovat a opravit. Jistě. Stornovala jsem a opravila, ale bohužel, tato informace už mezitím proběhla finančním úřadem a bez ohledu na cokoliv, berňák má vždycky pravdu a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Kontrolní inspektor se dostavil poměrně záhy. Všechno sepsal do úžasného protokolu a výsledkem byla pokuta ve výši 2000KM (cca 26000Kč). A to byla teprve první faktura! Celkem nikoho nezajímalo pochybení servisního technika, že špatně nastavil datum na pokladně. Položila jsem si znovu otázku, jak to sakra dělají ti ostatní? Přece to nějak fungovat musí!! Funguje to asi jako všechno na Balkáně, vlk se nažere a koza musí zůstat celá. Finanční úřad potřebuje nějaké informace a my mu je dodáme. Zde se nakonec potvrdilo i pravidlo o tom, jak si český člověk poradí se vším, a proto jsme to zvládli i my. Pravdou je, že při každém tištění fiskální účtenky, se mi lehce klepaly ruce a rosilo čelo.
Začala jsem pátrat po tom, jak to dělají „ti ostatní“. Ptala jsem se, jak to dělají dámy z trhu, kde jsem často nakupovala (nikdy jsem totiž účtenku nedostala). Zajímalo mě, jak vystavují fiskální účty kadeřnice, obuvníci, zedníci a jiní řemeslníci... Podle zákona měli být v systému všichni. No jak asi??? Úplně jednoduše: nepřiznávají všechny příjmy, tím pádem netisknou účtenku a finanční úřad nedostane ani daně ani informace z pokladny. Dostane jen takové, jaké je nutné do světa vypustit. Je ale pravda, že v pohostinství, v samoobsluhách a maloprodeji celkově jsme účtenky dostávali vždycky. Postupně se systém měnil a v současnosti jsou tzv. stará řemesla ze systému vyňata a v dohledné době má být vyjmut i velkoobchod (kam v této zemi spadají tzv. střední a velké firmy, stavebnictví, strojírenská výroba apod.). Nechci tímto nikoho navádět k žádným nepřístojnostem, to v žádném případě, ale chci jen lehce upozornit na to, jak takový systém funguje právě na Balkáně, odkud čerpá inspiraci hlavní muž v zemi – ministr financí, protože ten, kdo drží finance, fakticky vládne.
Filosofická otázka zní? Pomohl tento systém v Republice srbské Bosny a Hercegoviny nebo v celé Federaci Bosny a Hercegoviny výběru daní, stabilizaci daňového systému nebo dokonce snížení šedé ekonomiky? Odpověď ponechávám na vás. V každém případě přinesl velké změny, mnoho firem skončilo, během těch dvou let jen v okolí naší kanceláře změnilo několik desítek obchůdků, kavárniček (užívám záměrně zdrobněliny, protože tato drobná zařízení jsou pro oblast Balkánu typická) či restaurací své majitele nebo zůstaly lokály prázdné, to v horším případě. Na druhou stranu, některé firmy na tomto systému vydělaly, a to jak provozovatel registračních pokladen, tak i „překupníci s informacemi“ z těchto zařízení. Nebudeme si nalhávat, že finanční úřady byly těmi posledními příjemci v řetězci. Abych ale nezakončila toto vyprávění pesimisticky, jedna veselá historka na závěr. Fakt, že ke zdravému životnímu stylu je nezbytný pohyb, věděl i postarší majitel kavárny, který poctivě každý večer běhal na kopec nad svým lokálem. Místní se domnívali, že po celém dnu posedávání v začouzeném prostředí (protikuřácký zákon zatím nepřijali a vesele se kouří všude včetně úřadů) potřebuje do plic trochu kyslíku, a proto vyráží do kopců. Důvod byl mnohem prozaičtější, pán běhal lovit mobilní signál pro své fiskální zařízení, aby mohl učinit zadost svým povinnostem a na konci dne odeslat denní zprávu berním úředníkům.
Přeji vám krásné zimní dny.