Když se dva hádají třetí se směje, zní staré české přísloví. Ten, kdo se smál, byla v říjnu příbramská ČSSD, která nad svým hlavním ideovým soupeřem ODS zvítězila ve volbách do obecního zastupitelstva a získala tak o pět mandátů více.
Názory, zda příbramské ODS více ublížilo spojené vládnutí s ČSSD na radnici, nebo hádky mezi dvěma místními sdruženími ODS Příbramští patrioté a ODS Příbram - Město, se různí. Pravdou bude, že na prohře ODS se podepsal souhrn těchto faktorů. Koaliční vládnutí, do kterého ODS vstoupila v roce 2008 po debaklu koalice ČSSD se SNK ED, protože bylo v ohrožení základní fungování města, však k příčině porážky, dle mého názoru přispělo mnohem méně, než veřejně prezentovány neshody uvnitř příbramské ODS. Neshody, které mají na rozhodování občanů vliv doslova zdrcující.
Nechtěla jsem o tom psát před volbami, protože v tomto období pokládám jakékoliv mediální přetřásání vnitřních záležitostí za kontraproduktivní, nicméně se domnívám, že pár slov na vysvětlenou, už proto, že jsem byla členkou menšího z obou sdružení Příbram-Město, kterému Výkonná rada ODS v pondělí 17. 1. 2011 na návrh oblastní rady příbramské ODS odebrala licenci, je nezbytné.
V ODS jsme s manželem od samotných počátku v roce 1991 a když jsme přišli do Příbrami, nepovažovali jsme za nutné rozhodovat se, do kterého sdružení vstoupíme. Vždy jsme členství v ODS vnímali jako identifikací se s ideovým směrem, nikoli s jednotlivými persónami, proto nám bylo jedno, kde budeme působit. Ze sněmovny jsem se znala s paní poslankyní Dundáčkovou, bylo proto přirozené, že jsme vstoupili do sdružení Příbram Město.
Až na drobné přestřelky a nepodstatné názorové neshody mezi oběma sdruženími, byla situace až do roku 2006 celkem konsolidovaná. Dokonce se díky vstřícností Příbramských patriotů podařilo sestavit i jednotnou kandidátku pro komunální volby, a to v paritním zastoupení 1:1, přestože sdružení ODS Příbram – Město mělo pouze poloviční členskou základnu než ODS Příbramští patrioté. Přestože ODS získala v těchto volbách 11 mandátů, nepodařilo se sestavit v Příbrami vládnoucí koalici a ODS šla do opozice. Je zbytečné hledat dnes příčiny tohoto neúspěchu, protože výklady se různí podle toho, kdo je přednáší. Faktem však zůstává, že křehká koalice v počtu 13 hlasů se SNK ED by pravděpodobně nevydržela stejně jako koaliční svazek, který vznikl z ČSSD, SNK ED s podporou KSČM, protože pánové ze SNK ED dokázali svůj koaliční potenciál velmi pružně přetvářet na potenciál vydírací, a to v součinnosti s některými opozičními zastupiteli ze sdružení ODS Příbram město, což ve sdružení Příbram město vyvolalo vážné názorové neshody, které posléze vyvrcholily odchodem zastupitelů Černého, Růžičky a Řehky do sdružení ODS Příbramští patrioté.
Odchodu těchto tří zastupitelů samozřejmě předcházely apely na sloučení obou sdružení, neboť si velmi dobře uvědomovali dvoukolejnost rozhodovacích procesů a citlivě vnímali manipulaci s členskou základnou, k níž docházelo zkresleným popisem jednání zastupitelstva a zastupitelského klubu ODS. Je zbytečné podrobně líčit jevy, které tak dobře znáte z celostátní politiky, kdy jeden politik obviňuje druhého ze lži, a vy jste postaveni do role policajta a soudce zároveň, a máte řešit jejich „nezpochybnitelné“ pravdy, urážky, kterými si jen posilují svá zbytnělá ega, bez ohledu na střepy, které jim křupou pod nohami. Pak přijdou chvíle, kdy to jinak než odchodem řešit nejde, obzvláště když máte pocit, že vítězí lež, arogance, a nezájem ostatních, což bezesporu zažívali výše uvedení zastupitelé. Jakkoli jsem odchod těch tří vnímala negativně, protože oslabili názorovou pluralitu ve sdružení a dali naprosto volný průchod manipulacím a jednostrannému výkladu Ing. Králička a pana Rudolfa Smetany, přesto uznávám, že to bylo prospěšné. Někdy totiž musíte dostat pecku přímo mezi oči, aby se vám rozsvítilo, nebo aby vás to přinutilo k nějaké činnosti. Tou peckou mezi oči byla v mém případě reakce tehdejšího vedení sdružení Příbram město, kterou jejich odchod vyvolal a která prozrazovala uspokojení. Zcela už pomíjím dehonestující komentáře k jejich osobnostem. Pokud byste čekali lítost, že odešli tři členové a ještě k tomu zvolení zastupitelé města, zaslechli jediné slovo zpytování proč, nebo sebereflexe, že tomu tak být nemuselo, tak se nenechte mýlit. Nastala úleva, že nikdo nebude zpochybňovat převládající směr.
V té době jsem poprvé přednesla návrh na sloučení obou sdružení a ubezpečila přítomné, že o sloučení budu usilovat. Abych nebyla odkázaná pouze na informace pana Králička a Smetany, začala jsem se mnohem více zajímat o činnost města a jejich zástupců, navštěvovala jsem jednání oblastní rady ODS a účastnila jsem se veřejných zasedání zastupitelstva města. Tím jsem se stala nepřítelem č.1.
A jak už to bývá, nastoupila metoda cukru a biče. Když mě od přesvědčení prosazovat sloučení obou sdružení neodradilo ani milé posezení na pracovním obědě s předsedou Smitkou (já pouze u kávy), kde se jako náhodou objevil i Ing. Králiček, ani nebyla přijata roztomilá pozvánka na ples Králičkovy firmy JKR, kde přece bylo tolik skvělých osobností z kultury, nastoupil bič. Přesně v duchu Králičkova chápaní demokracie, plurality, svobody názoru: neuplatil jsem tě já, musel tě uplatit někdo jiný. Ze dne na den jsem se stala placenou agentkou, donášející Příbramským patriotům a likvidátorkou určenou k rozbití tohoto skvělého místního sdružení. Každé zasedání sdružení Příbram Město se přitom měnilo v inkviziční tribunál řešící pouze mé „scestné“ názory. Jistěže se našlo pár lidí, kteří odmítali přistoupit na tento styl, ale bylo jich pohříchu málo, většinou byli ve vleku pana Králička a předsedy Smitky. Překvapením pro mě byl pan Walczysko, který se několikrát velmi důrazně ozval s tím, že podobné umlčování oponenta rozhodně nepokládá za projev demokracie. Posilou byla i paní doktorka Valášková, která nastoupila do zastupitelstva města po zemřelém Mgr. Václavu Chválovi, a podobně jako já s manželem, odmítala vidět v Příbramských patriotech nepřátelskou jednotku, kterou je nutné pobít.
Ing. Králiček, který veřejně prosazoval demokracii a pluralitu názorů, se s jinými názory nemohl vyrovnat do té míry, že mě začal stále agresivněji vyzývat k odchodu ze sdružení. Dost dobře jsem jeho postoj nechápala. Se svým názorem na sloučení obou sdružení jsem byla v menšině, nebyla bych úspěšná v žádné volbě a rozhodně jsem neohrožovala jeho pozici. Později jsem se jeho nezvládanými emocemi začala bavit tím víc, čím více mě urážel a prosazoval můj odchod. Ten pravý důvod jeho snahy však měl jiný základ, než jen v možnosti nerušeně manipulovat s členy. Jsem velmi zodpovědný člověk a rozhodně se nemůže stát, že by mé členství v ODS mohlo být formální. Zasedání se účastním, což v podstatě znemožňuje fingovat usnášeníschopnost takového zasedání, které papírově sice čítá 34 členů, ale pravidelně se potýká s problémem, aby se potřebná nadpoloviční většina sešla, o čemž svědčí i zápisy. Když byly projednávány méně důležité věci, vždy se z neusnášení schopného zasedání místního sdružení udělalo zasedání rozšířené rady, které může přijímat usnesení. Horší to bylo, když byla na programu volba orgánů sdružení, neboť tuto proceduru zasedání rozšířené rady není schopné suplovat.
Poslední zasedání (červen 2010) sdružení ODS Příbram Město se sice sešlo v těsné většině, zhroutilo se však po volbě vedení a před diskusí o kandidátce pro komunální volby ve chvíli, kdy odešel pan Walczysko a krátce po něm zasedání opustila paní doktorka Valášková, která se nemínila podrobit výslechu a výčitkám pana Králička a pana Smetany, že se nechala fotografovat s Příbramskými patrioty. Hned vzápětí jsem z neusnášeníschopného zasedání odešla já s manželem, takže nominace do obecních voleb ani jiné záležitostí související s volbami, nebyly vůbec projednány.
Přesto členové místního sdružení Příbram Město měli možnost do sestavování kandidátky zasáhnout. Tuto možnost však nevyužili. Co se odehrávalo při sestavování kandidátky ODS pro komunální volby 2010 jsem psala v článku Příbramská ODS má svou kandidátku pro komunální volby 2010 [2], a dále se již událostí řítili samospádem. Eva Dundáčková, která deklarovala sice veřejně svou touhu odpočinout si od politiky, kandidovala s celou rodinou za SSO, Pan Králiček a Rudolf Smetana za populistické VV, pan Tlamka, Bodnár a další zase jinde, někteří dokonce stále v dresu ODS. Nerespektování pravidel, nerespektování jiných názorů, arogance.
Na základě osobních antipatií vzniklo v roce 1997 sdružení ODS Příbram Město. Bylo chybou předsedy Václava Klause a tehdejších zástupců ve výkonné radě ODS, že licenci této trucpartě v jednomandátovém volebním obvodě udělili, protože deklarovaná souhra zpravidla funguje jen dočasně, než dojde na osobní ambice. Potom stará řevnivost propuká s plnou silou a věcná řešení jsou zcela upozaděná. Tato řevnivost mezi dvěma místními sdruženími byla velmi umně tlumena Evou Dundáčkovou dokud cítila své šance a věděla, že potřebuje podporu Příbramských patriotů při svém opětovném zvolení na kandidátku ODS do Poslanecké sněmovny. V roce 2008 však tušila, že Příbramští patrioté budou pro volby parlamentní volby v roce 2010 prosazovat Ivana Fuksu, který se během čtyř let velmi osvědčil ve funkci prvního náměstka ministra financí. To byl spouštěcí mechanismus staré řevnivosti, hádek, manipulací a propagandy ze strany sdružení Příbram Město. Řevnivosti, která vyústila v nepřekonatelné antipatie a porušování stanov, a jejímž důsledkem byl v konečné fázi propad voličské přízně ODS v komunálních volbách a odebrání licence sdružení ODS Příbram – Město.
O odebrání licence místnímu sdružení ODS rozhodla výkonná rada ODS na svém zasedání 17. 1. 2011 s tím, že členové zrušeného sdružení mají tři měsíce na přeregistraci do kteréhokoliv místního sdružení ODS v ČR. Vzhledem k tomu, že o přijetí členů rozhoduje rada místních sdružení, poskytli Příbramští patrioti záruky, že bez výhrad přijmou každého člena zaniklého sdružení Příbram Město. Kolik jich tuto možnost využije je nyní ve hvězdách, já už dnes bezpečně vím nejméně o čtyřech, kteří nejen že umí jít se svým názorem na trh, ale umí s ním i prohrávat, bez hlučného třískaní dveřmi.