Příbramští patrioté

O politice je všeobecně známo,že se jedná o správu a činnost veřejnou,vyšší stupeň politiky má na starost řízení státu a navazování a upevňování vztahů mezi národy.Už z tohoto základního rozdělení vyplývá,že specifikace těchto složek se ze samotného principu musí odlišovat.

Funkce poslanecké sněmovny spočívá především v tvorbě a úpravě smysluplných zákonů,senát jejich znění kontroluje a ty problematické vrací sněmovně k dalším úpravám nebo přepracováním.Prezidentův podpis pod novým zákonem je poslední legislativní tečkou a nám,občanům,je tímto dáno se zákonem řídit.

Normálně uvažující občan by měl být přesvědčený,že z dílny PS ČR vychází to nejlepší, ale ono to tak ve skutečnosti není.Kdo si občas nenechá ujít televizní přenos z jednání poslanců zjistí,že se jedná o bitvu slov,paradoxů,ironií a bohužel i urážek.A proč vlastně? Přece proto,jak znevážit navrhovatele a pomocí desítek pozměňovacích návrhů připravený zákon rozcupovat,změnit jeho podstatu a snad se i radovat /!/,jaký paskvil se nám podařilo „vyrobit“!
A teď,senáte,konej! Pro někoho je i několikaměsíční zdržení vydání zákona tzv.“politickým úspěchem“. Ano,opozice má právo na připomínky a v demokratické společnosti je to přirozené,ale právě v této společnosti je nutný i předpoklad politické kultury a společné snahy o optimální řešení.Místo toho se nám prezentují hysterické figurky plné nenávisti a zloby,která se zákonitě přenáší i do podvědomí normálních občanů,třebaže o ni vůbec nestojí.

Proč tohle všechno píšu? Především proto,že jsem přesvědčená,že trochu „zásluh“ na tomto stavu máme i my tím,jaké kandidáty mezi poslance posíláme.Jsou všichni fundovaní, solidní a spolehliví,anebo jen kývači spokojení se svými brebendami? To bychom přece měli
vědět z jejich profesního a veřejného nasazení v našem městě a regionu. Je to slušný člověk nebo intrikán a proč o něm nic nevím? Logicky vzato,nemám volit nikoho,koho neznám!

Prohlédněme si dobře budoucí kandidátky! Najdeme tam jméno muže,který pro naše město udělal hodně a svou pracovitostí,fundamentem i vztahem k občanům si v minulých komunálních volbách získal preferenčními hlasy suverénní postavení v oblíbenosti od obyvatelů
našeho města.Že se nestal starostou už nebyla jeho vina.

Příbram má možnost reparátu: ing.Ivan Fuksa je pro nás zárukou,že se za poslance jeho kalibru jistě stydět nebudeme.

Na základě několika dotazů bych ráda svým spoluobčanům vysvětlila situaci,kolem které se zbytečně rozdmýchává nepochopitelná negativní atmosféra.
V Příbrami existují 2 sdružení Občanské demokratické strany.To první , ODS- Příbramští patrioté, vzniklo bezprostředně po založení ODS v ČR, to druhé ,ODS – město, až o několik let později. Proč vzniklo je zasvěceným jasné,ale není třeba se k této situaci vyjadřovat. Obě sdružení žila vedle sebe svým životem,občasnému jiskření se ubránit nedokázala. Kdo byl jeho iniciátorem také není podstatné, je pouze dokumentem o nedostatku základní politické hodnoty,které se bohužel nedostává,a tou je obyčejná lidská slušnost.
Na sklonku roku 2008 se po dvou letech rozpadla v našem městě koalice ČSSD + ED a ODS jako nejpočetněji zastoupená strana v zastupitelstvu města byla vyzvána k vytvoření koalice nové. Ta situace nebyla jednoduchá,ale naštěstí zvítězil zdravý rozum. V regionální politice
na rozdíl od politiky parlamentní,by neměly mít uměle vyhrocené averze hraničící s nepřátelstvím žádné opodstatnění.
Po několikatýdenních jednáních jsme na nabídku přistoupili s tím, že 2 naši členové se stanou místostarosty. My,kteří jsme byli členy zastupitelstva již v minulém volebním období, jsme měli určitou zkušenost s koalicí s ČSSD. Řadu věcí se podařilo prosadit až po ostrých diskusích a s oboustrannými kompromisy. Ale tak to v politice chodí a tak to má být. Po této stránce jsme věděli,co v nové koalici můžeme očekávat. A také jsme věděli,že stav,předcházející rozpadu bývalé koalice při jednáních ZM /zastupitelstva města/ se nesmí opakovat. Trvalé napětí,osobní ataky,nekonstruktivní jednání,hádky na otevřené scéně, to byly průvodní jevy téměř každého jednání posledních měsíců.
Hned při první společné schůzi nově vzniklé koalice byla pracovní atmosféra taková,jaká má být: napětí zmizelo,diskuse měla odpovídající úroveň a většina z nás si oddechla. Ovšem jak už to bývá, časem se z naší 11tičlenné skupiny zastupitelů ODS oddělila dvojice ze sdružení ODS-město a začala se chovat opozičně.Na to má každý právo a nelze to nikomu vyčítat, i když jde vůči ostatním o nefér praktiku.
Co lze vyčítat je to, že atmosféra při jednáních ZM je stejně nepříjemná jako dřív.Vzduchem létají osobní urážky na vedení města, zpochybňuje se všechno projednávané,zmíněná dvojice setrvale hlasuje proti všem nebo se hlasování zdržuje.Argumentace typu „ODS nikdy nebude spolupracovat s ČSSD“je na úrovni místní samosprávy nesmyslná.
Samozřejmě,že se politickými názory v nové koalici lišíme,ale naše programy ve prospěch města jsou si velice podobné a není tedy důvod je nerealizovat společně. Nechápeme proto ten obrat,nicméně signály nám napověděly pravou příčinu,ale ta už by měla být pro čtenáře irelevantní.
Tolik na vysvětlenou, kdo z ODS v ZM zastává pozici koaliční a kdo opoziční.
Jsem přesvědčená,že většině občanů je bližší rozum nežli emoce.Tam,kde je to naopak,začíná spoušť.V běžném životě stejně jako např. při jednání zastupitelstva města.
Tím bych také chtěla potvrdit,že všech 9 zbývajících zastupitelů ODS včetně obou místostarostů MUDr.Šedivého a V.Černého (ing.Fuksa, Chrastina, ing.Růžička, Řehka, Špina, MUDr. Valášková,Mgr.Číhalová) se dokáže svým rozumem zodpovědně řídit a jednoznačně se od vystupování ing.Králíčka a Smetany distancovat.

E.Číhalová,členka ZM za ODS-Příbramští patrioté.

Takový titulek nikoho nepotěší. Proč by měla být výchova problémem, když se jedná o tak přirozený rodinný proces, jehož výsledkem v minulosti bylo lakonické konstatování sousedů, školy, příbuzenstva: ta ratolest je buď slušně vychovaná,nebo prostě nevychovaná.

Ptát se, jak bychom měli hodnotit chování dětí dnes je naprosto zbytečné, protože chování je výstupem výchovy, a naší povinností je ptát se, jak tedy své děti vlastně vychováváme?

Všechny instituce participující na výchově, ať už se jedná o mateřské školy a mateřská centra, základní, střední nebo umělecké školy, se jednohlasně ozývají, že mohou stavět a rozšiřovat pouze na tom, co bylo vybudováno před nimi. A tak se dochází k vlastnímu základu, který je výchozím ukazatelem pro budoucí chování, jednání a spolupráci každého jedince – a tím je rodina. A právě teď stojíme před otázkou, zda každá rodina zvládá tento svůj primární cíl – vychovat své dítě tak, aby bylo „vychované"? Za zamyšlení určitě stojí vzrůstající agresivita, která se posunuje od kategorie dospělých až k těm nejmenším. Jak je to možné a proč to tak je? Agresivita se nerodí přes noc, přesto se rodí doma od nejútlejšího věku, protože dítě se učí osobní zkušeností. Pokud se mu osvědčí jeho agresivní chování, které hned neopravíme a nenabídneme jiné, přijímá je jako správné a příště je opět použije. Zásadní chybou je, když se konflikty neřeší vůbec, nebo se vyřeší z pozice dospělého rodiče, aniž by se řešení dítěti vysvětlilo.

Je samozřejmé, že agresivitu mohou rozvíjet i další aspekty jako např. nevhodné rodinné prostředí, frustrace z určité nedostatečnosti, genetická zátěž, potíže ve škole nebo se spolužáky...

Existuje mnoho odborné literatury, jak tento problém řešit. Jsem přesvědčená, že řešení má být stejně přirozené jako má být přirozené naše vychovávání. Zapamatujme si pár základních bodů: 1. Jděme sami příkladem (vzor rodiče zůstává celoživotně). 2. Buďme dobrým a objektivním průvodcem, nejen soudcem. 3. Podporujme nesmělým dětem sebevědomí pochvalami a upozorňujme je na úskalí. 4. Dětem se sklonem k agresivitě hledejme uplatnění v pravidelné fyzické činnosti. 5. Snažme se být důslední, stanovme jasná pravidla a jejich respektování hodnoťme. 6. Na výchově spolupracujme (s učiteli, prarodiči, ved. kroužků, organizací, trenéry) tím, že se budeme ptát na projevy našeho dítěte v příslušném prostředí.

V Příbrami pracuje Komise pro výchovu a vzdělávání jako poradní orgán Rady města. Tvoří ji sedm členů politických stran, které se po posledních komunálních volbách dostaly do zastupitelstva, předsedkyní je paní J. Kaiserová (ČSSD). Komise se schází pravidelně každý měsíc a jejím cílem je navázání úzkého kontaktu s místními mateřskými a základními školami, podporování jejich aktivit i vzájemné spolupráce. Výhledově se chce zaměřit i na rozvíjení pozitivních aktivit mezi školami středními a základními, což se už v minulém období podařilo mezi ZŠ a Střední zdrav. školou. Na jednání dubnové komise byly pozvány ředitelky MŠ, aby zhodnotily současnou spolupráci se spádovými základními školami a vyjádřily své návrhy na její rozvíjení. Současná spolupráce byla všemi hodnocena jako velmi dobrá a vstřícná, a bude pokračovat i v dalším období.

V mateřských školách je rovněž vzorná spolupráce s rodiči dětí, umožněná každodenním kontaktem, takže případné výchovné problémy jsou bezprostředně řešeny.

Dne 31. května se komise sešla s řediteli příbramských základních škol. Vzájemný kontakt mezi žáky ZŠ je realizován různými druhy soutěží, olympiád v řadě předmětů a sportovních utkání, kontakt mezi učiteli je zaměřen na formu konzultací, přednášek a seminářů. Všechny příbramské školy věnují těmto záležitostem maximální pozornost a snaží se do nich zapojovat co nejvíce žáků i kantorů.

Je pochopitelné, že právě na 2. stupni základního školství, v této předpubertální a pubertální době, se vyskytuje i větší množství výchovných problémů, které musí škola řešit. Hlavně u chlapců (výjimečně i u děvčat) se objevuje vulgarita, záškoláctví, toulání, demonstrativní provokace, opakované a někdy i dlouhodobé narušování společenských norem, šikana. Při řešení všech těchto jevů je objektivní a bezemotivní spolupráce školy s rodinou zásadní nutností !!! Přesto se škola ne vždy setká u rodičů s porozuměním.

Komise si uvědomuje, že pozitivní vztah k navštěvované škole si dítě musí každoročně budovat, a proto bude všemi dostupnými prostředky podporovat zmíněné meziškolní soutěže. Uvažuje o „Příbramské Olympiádě" v různých oborech, situované do víkendového termínu, aby se jí mohli jako diváci (a možná i aktivně) účastnit i rodiče.

Naším cílem je školám pomáhat. Ale nemůžeme jim pomáhat s tím procesem nejdůležitějším pro celou společnost – s výchovou a každodenním vzděláváním. Výchova je záležitostí rodičů, povinností školy je upozorňovat na výchovné problémy! Jsme přesvědčeni, že úzké kontakty mezi učiteli a rodiči mohou přispět k tomu, že oněch „nevychovaných" bude jen ubývat.

A protože se blíží konec školního roku, budou mít mnozí rodiče příležitost ukázat, že rodinná porada u „kulatého stolu" nad problémovým vysvědčením je 100x účinnější než jeden odepnutý řemen.

Mgr. E. Číhalová, členka komise (ODS)

publikováno v Periskopu

Před několika dny jsem se od jedné známé dověděla názor, že volby parlamentu, senátu i volby komunální jsou stejně nanic a volič nic ovlivnit nemůže. Trochu mě to zaskočilo. Svobodně volíme už více než 20 let, a tak jsem předpokládala,že už dostatečně víme, jak na to. Z dalšího rozhovoru jsem pochopila víc: do parlamentu, senátu i parlamentu Evropy většinou volíme strany, které hodně slibují, ale jejich kandidáty osobně neznáme. Opravdu je dost důležité, zda jejich slibování je adekvátní možnostem, v tom měla moje známá pravdu.

Teď se ale blíží komunální volby a s nimi úplně jiná situace. Budeme mít před sebou volební lístky se stovkami jmen, ze kterých si dobrovolně můžeme vybrat ta jména, která nám něco pozitivního  říkají. Když vybereme osoby, které mají zájem o naše město a jeho obyvatele, kteří znají problematiku řízení, mají dostatečné vzdělání, sociální cítění i nemálo odvahy pro předpokládané střety s oponenty, neměli bychom je ignorovat. Je za nimi vidět právě to, o čem se zmiňuji v předchozí větě. Pro nás budou velkou zárukou na další 4 roky fungování našeho města.

Na seznamech letošních kandidátů je zajímavé, že řada jmen se každé 4 roky objevuje v jiných stranách nebo uskupeních, obyčejně na výhodnějším místě. Tento fakt signalizuje dvě základní věci:

 1/ jde o přelétavého kandidáta s nevyhraněným názorem, na kterého se spolehnout bude dost problematické,

 2/ horší variantou zůstává chorobná ambicióznost a zviditelnění své osoby za každou cenu, například založením nové strany nebo hnutí,nebo jiným zvýhodňujícím fíglem.

 A právě v těchto případech bychom měli rozlišovat, a svým výběrem výsledky voleb ovlivnit. Může se nám podařit zvolit optimální složení radničního týmu na který bude spolehnutí, nebo vybereme soubor bez zkušeností, ale s bohatou všeslibující rétorikou. To je právě velká výhoda, ale i riziko svobodných voleb. V případě nevhodné volby bychom měli myslet také na to, že  nemáme následně právo si stěžovat.

Velice často se kritika a osočování dotýká právě těch nejschopnějších. Je to, bohužel, v Čechách osvědčený způsob, jak se zbavit konkurenta. Slušný člověk ví, že je to ale způsob podpásový. 

Proto je naší povinností volit nejen podle slibů, ale hlavně podle osobností, které tyto sliby vyslovují.

A o těch bychom měli toho pozitivního co nejvíce vědět!